Bolest zad jako skvělý učitel!

Už vás někdy záda skřípla tak, že jste ráno nemohli vstanout z postele?

Nebo jste uléhali s bolestí zad v naději, že se ráno probudíte a bolest bude pryč?

Mě se stalo před pár dny. Záda se ozvala z ničeho nic. Aspoň jsem měla ten pocit. Nebylo to po nějaké náročné práci na zahradě nebo v domě, kdy jsem se “urvala z řetězu” a chtěla jsem v nemožném časovém úseku zvládnout nezvládnutelné.

Chybami se člověk přece učí. Když víme, že nám něco ubližuje, tak je rozumné se poučit, poslouchat své tělo a přestat se přemáhat. My zasvěcení víme, že určité projevy těla si většinou způsobujeme emocionálním rozpoložením. Emocím se samozřejmě nemůžeme úplně vyhnout, ale naučit se přiměřeně reagovat, to je umění života.

Pokud jste už něco četli nebo slyšeli o psychosomatice, asi tušíte, že záda symbolizují naši minulost. Co táhneme na svých bedrech, kolik jsme si toho naložili, mnohdy i za ostatní, abychom byli skvělí, perfektní, oblíbení apod.

Když se tentokrát “z ničeho nic” ozvala bolest zad, netušila  jsem, jak zpříma koukám pravdě do očí. V první moment jsem zádům nevěnovala až takovou pozornost. Důležitější byla diskuse s mým manželem (kdo neví, s pracovním partnerem) o naší online firemní strategii. Byla jsem si vědomá toho, že se snažím přijmout jeho filosofii a neházet mu klacky pod nohy, protože jsem věděla, že v online světě má mnohem více zkušeností než já. Když jsem ho naposledy přesvědčovala o svém úhlu pohledu, ze kterého jsem nebyla ochotna slevit, skončilo to obrovskou hádkou. Zdálo se, že jsem se poučila.

Z čeho jsem se nepoučila bylo, že mi více záleželo na cizích lidech, než na těch, kteří jsou mi nejbližší. Ti, kteří to se mnou myslí dobře, kteří jsou ochotni mi vždy pomoci. Ano, pohádala jsem se svým manželem kvůli naprosto cizím lidem, kterým vůbec nezáleželo na mě, ba naopak mě obviňovali z nečestných úmyslů. Což samozřejmě nebyla pravda. O to více jsem se snažila vysvětlit něco, o co vůbec nestáli. Měli svou pravdu a svůj negativní postoj jen chtěli na někoho naplivat. A já místo toho, abych bojovala za naši rodinnou firmu, jsem bojovala za naprosto cizí lidi, abych na ně působila seriózně. Taková marnivost, že?

Ale jak to všechno souvisí s bolestí zad?

Dlouho jsem nad tím přemýšlela. Když se jednu noc nevyspíte, protože vás záda bolí tak, že neumíte najít polohu, ve které by vás to nebolelo, když musíte zrušit všechny domluvené schůzky s klienty, začnete přemýšlet, proč se to stalo, jaký je pomyslný vzkaz vašeho těla.

Kdyby bolest zad přešla tak rychle, jak z ničeho nic přišla, nepřišel by AHA moment. Nespojila bych si to se svou minulostí, s programy, které byly nám, dětem, vtloukány do hlavy. O tom, že máme vždy jít zlatou střední cestou, že se máme snažit každému vyhovět, že nemáme moc nevyčnívat, nemáme na sebe upozorňovat, od úspěšných a bohatých lidí se máme držet dále, protože získali své postavení, své peníze určitě nečestnou cestou. Určitě to s námi rodiče mysleli dobře. Bohužel to platilo v době, kdy jsme nemohli svobodně volit, svobodně cestovat, natož svobodně vyjadřovat svůj názor. Platilo to v době, kdy se úspěch neodpouštěl.

A o úspěch tady jde.

Záda mě upozorňovala na to, že pokud chci být úspěšná, pokud chci, aby byla úspěšná naše firma, musím jít vlastní cestou, osvobodit se od omezujících programů, osvobodit se od minulosti. Mohu si úspěch připustit, dovolit a vykašlat se na věty typu “úspěch se neodpouští, musíš se dívat na ty, kteří jsou na tom hůř než ty, spokojit se s málem, … .”

Znovu jsem si připomněla, že nemohu pomoci všem, jen těm, kteří o to stojí, kteří ocení mou práci, můj přístup. A těm nedůvěřivým, osočujícímm mohu jen slušně vysvětlit můj úhel pohledu, mohu je svým přístupem inspirovat, aby začali přemýšlet, přistupovat k životu s otevřeným srdcem ale dále je to jen na nich.

Samozřejmě nemá smysl vracet se do minulostí, přemílat, co jsme měli, jak jsme měli, proč mi to dělají apod, ale poučit se z minulosti a jít dál.

Naše minulost je výborný vzdělávací kurz. Ale tak jak to u mnoha lidí po každém kurzu bývá. Z kurzu přijedou nadšení, ale kolik toho následně aplikují ve svém životě?

A abych to dokreslila, co mi nejvíce pomohlo, když mě záda skřípla.
Za prvé jsem si uvědomila, že pokud chci, aby mi někdo pomohl, musím o pomoc požádat. Často předpokládám, že oni to přece pochopí a udělají  to – něco.
Záda mě bolela dva dny a jednu noc. Za tu krátkou dobu jsem si uvědomila, že jsem obklopena lidmi, na které se mohu spolehnout. A že i tak krátká doba stačí k pochopení. A co mě v této krátké době podpořilo? Můj manžel, který mi poskytl nejen pomoc, ale hlavně “zrcadlo” a samozřejmě zase zázračné Bachovky.

Nepoužila jsem jediný lék proti bolesti, protože takové léky ani doma nemáme. (To byl šok pro naši dceru, když chtěla pořídit svou vlastní fotografii, na které chtěla ukázat protiklad léků a přírodního léčení pomocí Bachovek a našla jen teploměr). Pro svá záda jsem použila magnety, baňky, čínskou medicínu a doplnila to zázrakem z přírody – zmiňovanými Bachovými esencemi.

Pouhý jeden den jsem užívala dva květové výtažky.

Prvním byl Hořec, který mi pomáhal zvládnout mé pochybnosti, poraženectví a negativitu. Útoky cizích lidí jsem si vzala tak osobně, že jsem si říkala, jestli má vůbec smysl, se tak moc snažit. Jestli by nebylo jednodušší zapadnout do neosobní nabídky “internetové šedi”. A hlavně tuto negativitu jsem vyplivla na svého manžela. Hořec mi pomohl překlopit mou krátkodobou tendenci průměrnosti do důvěry a odvahy jít si svou cestou a nenechat se stáhnout negativními postoji druhých lidí.
A další pomocník z Bachových esencí byla Skalní pramenitá voda. Jediná esence v systému Bachových květů, která není získávána z květu, ale z vodního pramene. Pomáhá zpracovat přísnost k sobě samé. Typická skalní voda na svém osobním přístupu ukazuje, jak se mají věci dělat správným způsobem. Napadá mě přirovnání z pohádky “i kdybys měl duši vypustit”, tak to musíš udělat. Musíš popřít své potřeby, popřít sám/a sebe, jít cestou přísné sebedisciplíny, držet se přísných morálních zásad a nikdy, v ničem, za žádných okolností nepolevit.

A chce se mi takto? Stojí mi to za to, když to ostatní stejně neocení? Ostatní, cizí? Takže ano, ukazovat, inspirovat, a v klidu přijmout i odlišný pohled na věc. Každý má právo na svůj názor. Konec konců, je to jejich negativita, ne moje. Svou energii chci dávat do nových myšlenek, nových projektů, ne do boje s větrnými mlýny. A to mi pomohly uvědomit si moje záda, a poklad z přírody s názvem Skalní pramenitá voda. Děkuji za něj. I pan doktor Bach šel za svým, když se dal do hledání jemné šetrné pomoci lidem na každý problém. Kdyby podlehl škarohlídům a negativistům, nezanechal by za sebou tak úžasné dílo ve formě květových esencí.

Když vás něco skřípne, opravdu vás to donutí zastavit se a zamyslet se. Vrátit se do minulosti, ke svým programům, myšlenkám. Vyházet nepotřebné, přetřídit. Zásuvky naší mysli jsou přeplněné nepotřebnými věcmi podobně, jako zásuvky v našich skříních. Ve skříni vidíme, že je přeplněná, že je v ní spousta věcí, které už nepotřebujeme. Čas od času uklidíme. Stejnou péči potřebuje naše mysl, aby produkovala jen potřebné, užitečné a neopakovala chyby z minulosti.

Záda mi tedy připoměla, co už nepotřebuji, abych mohla jít dál.

I vám přeji spoustu AHA momentů, aby záda, …. nebolela a vy jste mohli jít svou vlastní cestou – osobní či profesní.

A jaký je váš pohled na psychosomatiku?
Jste tomuto tvrzení nakloněni stejně jako pan doktor Bach?

• About
• Latest Posts

Kája Gřešková

Facilitátorka at EDUWAY s.r.o.

Facilitátorka, firemní odborník na Bachovy esence, autorka online kurz Zázračné Bachovy esence

Latest posts by Kája Gřešková (see all)

• BRUFÍK PO RÁNU - 22. 2. 2024
• Jak zařadit Bachovky prakticky do svého života - 27. 1. 2023
• EMOCIONÁLNÍ STOPKA - 26. 1. 2023